Tentokrát hodně smutného. Ruská armáda se již rok a čtvrt snaží o okupaci svého suverénního souseda – Ukrajiny. I naše země poznala dupání ruské boty na našem území. Na rozdíl od Ukrajinců jsme si to, ostatně jako již mnohokrát v dějinách, nechali líbit. Tenkrát, v tom osmašedesátém, krátce po okupaci naší země národ český zasedl do hospod a debatoval o tom, který rusák prodá levněji benzín do našich embéček a žigulů. Teď sedíme u fejsbůků a nadáváme, co že si to ti Ukrajinci dovolují bránit se - dokonce se zbraní v ruce - agresorovi, který proti nim začal totální válku. No, dost o tom.

Ne všichni však naštěstí mají stejný názor na tuto válku. Loni jsme krátce po napadení Ukrajiny uspořádali výstavu o tom, jak vidí naši karikaturisti tento zločinný akt, hodící se tak maximálně do středověku. Mimo našich kreslířů se tenkrát na výstavu přihlásil jistý Olexij Kustovský z Kyjeva. Kresbu, kterou poslal, jsem obdivoval a se mnou i asi 25 návštěvníků vernisáže a dalších asi 150 lidí včetně jedné školy, kteří během měsíce výstavu navštívili. Od té doby jsme si s Olexijem psali, domlouvali jsme samostatnou výstavu na letošní rok. A ta začala slavnostní vernisáží první sobotu v červnu. Hostů přišlo asi 20. Olexij nikoli. Bohužel i na něho se vztahuje branná povinnost, je to, samozřejmě z mého pohledu, mlaďas. Ročník 1971. To je rok, kdy jsem maturoval na strojárně. Indiáni tomu říkají „dávno“. Je mu dvaapadesát, pokud ovšem dobře počítám… Ale díky technice, kterou před pár desítkami let někdo chytrý vymyslel, jsme Olexije měli i na vernisáži prostřednictvím videopřenosu. Za nás, kteří nevládneme Ukrajinsky, si s ním povídal náš kamarád ze sousedního Ledečka, pan Bohdan Zilynskij. Absolvent Filozofické fakulty UK, dnes přednášející tamtéž.  Olexij hovořil z monitoru počítače a, ač z válečného Kyjeva, obraz byl perfektní a bylo mu rozumět každé slovo. Tedy slovo přeložené panem Bohdanem. Vot těchnika…

Návštěvníci, kteří na vernisáži byli, někteří až do popůlnoční doby, výstavu chválili. A mnoho z nich si na podporu boje proti agresorovi koupilo umělecké tisky obrázků. Levně. Velký plakát za 400,-, malý za 200,-. Korun českých. Částka již překročila 7 tisíc. A stále přibývají zájemci o koupi těchto unikátních kreseb. Momentálně s panem Kustovským budeme řešit dodání vydělaných peněz na Ukrajinu. Tak, aby si z toho nikdo neponechal nějaká procenta pro svoji činnost. Některé plakáty si stále ještě můžete zakoupit, a to do konce výstavy. Tedy do posledního června.

Další výstavu v červenci letošního roku zahájíme vernisáží kreslíře a karikaturisty Libora Giebela. Letos sedmapadesátiletý rodák z Orlických hor žije v Hradci Králové, a toto město, jako správný patriot, považuje za nejlepší místo k životu. Mám rád jeho obrázky. Jsou hodně aktuální. Jeden přidávám k tisku a ostatní uvidíte na výstavě v Klubu Čtrnáctka.

Až tento text dostanete před oči, bude již s největší pravděpodobností po další akci Klubu Čtrnáctka - jízdě historický vozidel do našeho strašlivého kopce, kterému se od nepaměti říká Rataják. Do kopce, který je postrachem všech cyklistů, motocyklistů i automobilistů. Zejména proto, že žulová dlažba z roku 1941, občas prorostlá travou, děsně klouže. Ale o tom až příště.

No, co vám budu povídat…

Ota Kmínek, červen 2023

Foto Milan Macháček

Vít Hrabánek, Ota Kminek

Vít Hrabánek

Ota Kminek

Vít Hrabánek, Bohdan Zilynskij

Bohdan Zilynskij

Olexij Kustovský